Houbová onemocnění kaštanovníku
Tuto sekci jsme zpracovali tak aby byla pokud možno srozumitelná každému. Obecně houbová onemocnění rostlin a stromů je velmi složitá problematika a nemá smysl zabíhat do detailů . Kdo bude mít o toto hlubší zájem může si k této problematice sehnat patřičnou literaturu .
DŮLEŽITÉ: zde uvedené choroby a škůdci můžou napadnout kaštanovník, ale je nutno si uvědomit ,že každá dřevina má své škůdce , je dobré o nich vědět, počítat s nimi, ale v žádném případě to neznamená, že se rozhodneme tuto dřevinu nepěstovat , když by jsme na tuto filosofii myšlení přistoupili ,nemohli by jsme pěstovat v podstatě nic.
Kaštanovnik jedlý, který roste v Evropě, je hostitelem přiibližně 300 druhů hub . Většina z nich patří žije na odumřelých částech rostliny nebo jsou fakultativnimi parazity, kteří žijí na oslabených stromech a nemaji velký hospodařský význam.
Na výhonech a listech kaštanovniku jedlého parazituje mnoho druhů hub ,které způsobují vadnutí listů , zasychání výhonů ,skvny na listech atd . Tyto houby můžou způsobit úhyn, zvláště pak mladých stromů , ale pakliže je provedeno ošetření stromu běžnými fungicidními přípravky, nejsou pro stromy až na vyjímky životně nebezpečné .
Rakovina kúry kaštanovníku .
Mezi nejnebezpečnější patogenní houby patří Cryphonectria parasitica , která způsobuje rakovinu kaštanovníku jedlého. Tento houbový patogen je podle zakona a. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské praxi, zařazen mezi karanténní škodlivé organismy.Jeho výskyt v České republice nebyl dosud potvrzen , ale vyskytuje se již na Slovensku.
Následkem napadeni stromu houbou Cryphonectria parasitica dochazí ke změně barvy listu, které během vegetace žloutnou, hnědnou a usychají. Zdaleka nejviditelnějším příznakem jsou žluté neopadnuté listy .Strom usychá od vrcholu koruny.
Na větvích a kmenu vznikají v kůře léze v podobě červenohnědých míst , kde se postupně objevuje propadlá a podélně popraskaná, potrhaná kůra a napadená větev odumírá. Pro tuto chorobu je charakteristické, že rozmnožovací orgány patogena se vyvíjejí na kmenu a větvích ve vrcholové části koruny a odtud se postupně šíří směrem dolů.
Lze je zjistit na napadené kůře i v nepatrných prasklinách nebo ranách způsobených napadnutím datlovitými ptáky nebo dřevokazným hmyzem.
Houba vytváří nepohlavní plodničky – červenooranžové pyknidy. Při dozrání konidií a za dostatečné vlhkosti se pyknidy otvírají a kolonie spolu se slizovitou lepkavou hmotou jsou v podobě pentlicovitých útvarů z plodničky vytlačovány. Mycelium houby se nejlépe vyvíjí mezi kůrou a kambiem, kde vytváří charakteristické vějířovité podhoubí žluté barvy, které později prorůstá nejbližší vrstvy bělového dřeva.
Houba se na zdravé dřeviny šíří především prostřednictvím spor, které přenesou hmyz, ptáci nebo svou činností také člověk. Vstupní branou jsou různá poraněni často nepatrných rozměrů. Odřeniny od kůlů ke kterým jsou mladé stromky vyvázány, zaříznutí uvazových provázku atd. Na toto je potřeba dát pozor. Vzhledem k tomu že se houba na našem území zatím nevyskytuje jsou toto všechno optřaní zatím preventicní a pravděpodobnost nákazy malá
POROR !!! Z tohoto důvodu kaštany nesklízíme v žádném případě tzv ,,klácením“ , jak jsme tomu zvyklí například u ořešáků . Houba je nebezpečná nejen pro kaštanovník jedlý, ale napadá také různé druhy dubů, buky, habry, javory a některé další dřeviny .
Při neléčení jsou následky fatální a dochází k odumírání celých větví .Toto houbové onemocnění je opravdu nebezpečné ,ale při včasném podchycení choroby je možné strom zachránit.
DŮLEŽITÉ!!!
Přebnos tohoto houbového onemocnění semeny nebyl prakticky ani laboratorně prokázán, k napadení dochází výhradně při poranění kůry stromu kdy se sporu uchytí v ráně a tam začínají růst.
V současnosti se tato choroba objevila na Slovensku v oblasti Modrého Kameňa ale i v jiných lokalitách .
Na Slovensku již začali s touto chorobou bojovat aby vytvořen Projekt v rámci programu Cezhraničná spolupráca Maďarsko–Slovensko 2007-2013
Zajímavé je ,že tyto kmeny léčivých hub se dokáží v některých případech přenést i na ostatní napadené stromy v okolí , které nejsou naočkovány a dochází také k jejich uzdravování . Tento jev byl iž pozorován v několika lokalitách ve Evropě i ve světě .Zdůrazňujeme opět ,že tento popis léčby je velmi zjednodušený a je zde popsán tak, aby byl pro laika srozumitelně popsaný .
Tip : Velmi dobře je tato problematika zpracována v knize ,,Houbové choroby kaštanu jedlého " od paní Doc. Ing. Gabriely Juhasové , CSc kde je tato choroba velmi podrobně popsána a je jí věnován velký odborný prostor .
Info : v poslední době jsme již schopni tuto nemoc léčit , asi nejdále a nejvíce zkušeností v této problematice v Maďarsku a ve Francii .
Inkoustová choroba:
Onemocnění kaštanovníku jedlého, které se označuje jako „inkoustová choroba“, způsobují houby Phytophthora cambivora ( a Phytophthora cinnamomi ). Obě houby jsou považovány za stejně patogenní. Třebaže původci této choroby nepatří mezi karanténní škodlivé organismy, způsobují na dřevinách tohoto taxonu značné škody.
Prvním příznakem choroby je změna barvy listů a jejich velikosti. Listy u napadených stromů mají světlezelenou barvu,později žloutnou, hnědnou a listy, které usychají, delší dobu přetrvávají na stromech. Olistění koruny je řídké , listy jsou zmenšené , často až na jednu třetinu a méně. V pokročilém stadiu onemocnění jsou listy růžicovitě nasazené jen na konci větví, podobně i květy. Nemocné stromy bohatě kvetou, ale z květů se vyvine málo plodů. Číšky jsou malé , předčasně opadávají a mají špatně vyvinutá nebo zcela nevyvinuta semena. Někdy nažky zůstávají na větvích po celou zimu, podobně jako suché listy. Charakteristickým příznakem inkoustové nemoci jsou rozsáhle nekrózy kůry na bázi kmene. Odumřelá kůra se odlupuje a pod ni je patrná nekróza bělavého dřeva. Nekrotické a červenohnědé , hnědočerné až inkoustově černé skvrny v podobě jazykovitých výběžků postupují z kořenů směrem nahoru do báze kmene. Podle zjištění se může délka nekrotických skvrn pohybovat od 1 do 138 cm (nejdelší naměřená délka) a šířka je zpravidla od 0,5 do 20 cm. Napadené kořeny vylučují modročernou tekutinu tak intenzivní, že půda je do hloubky 18–20 cm modrá. Při silném poškozeni stromů patogenem stromy prosychají a odumírají. Později u některých stromů listy v různých částech koruny hnědly, usychaly a společně s hnědými odumřelými nedozrálými plody přetrvávaly dlouho, často přes zimu do příštího roku na stromu. Při pokročilejším stadiu nemoci byly vnitřní části větví odlistěné . U většího počtu stromů na kmenech a větvích vyrůstaly nahloučené výmladky (tzv. vlky). Nekrózy na kůře, typické pro inkoustovou chorobu, nebyly u starších stromů se silně vyvinutou borkou zpočátku patrné. Poklepem na kořenových nábězích a bázích kaštanovníků s výraznými příznaky onemocnění , jsme však zjistili „odpařenou“ kůru, kterou bylo možné odtrhnout. Odtržením nebo řezem poraněná kambiální zóna a bělavé dřevo se zbarvovaly červeně. Teprve zcela odumřelá kůra u stromů s pokročilou chorobou se snadno odlupovala od kmenů ve velkých plátech. Bělavé dřevo vykazovalo v těchto ranách silnou nekrózu , zejména na kořenových nábězích a červenohnědé až hnědočerné skvrny, které se od báze stromu šířily jazykovitými výběžky nahoru kmenem . Při odstranění svrchní vrstvy půdy se kolem pařezů, kořenových náběhů a hlavních i vedlejších kořenů objevilo charakteristické inkoustově černé zbarveni půdy . Je způsobeno modročernou tekutinou, která je vyluhována z kořenů stromu napadených původcem inkoustové choroby – houbou Phytophthora cambivora, respektive Phytophthora cinnamomi tak intenzivně, že zbarvuje okolní půdu. Výskyt pravě této nebezpečné inkoustové choroby byl zjištěn v porostu kaštanovníku jedlého na ploše přírodní památky Kaštanka v Nasavrkách .
Jednoznačná účinná chemická ochrana proti inkoustové chorobě dosud vypracována nebyla. Ze zahraničí jsou známy výsledky s aplikaci některých měďnatých přípravků u mladých stromků ve školkách. Bylo zjištěno, že některé přípravky zpomalují infekci, jestliže jsou aplikovány v časných stadiích choroby.
Obecně se však doporučuje vysazovaní kříženců kaštanovníku jedlého odolných proti teto chorobě. Jako rezistentní druh vůči inkoustové chorobu je označován například kaštanovník Castanea crenáta S. et Z, a jeho hybrid Castanea crenáta x Castanea sativa.Ve Francii jsou odolné hybridy uváděny pod jménem Marigoule (tento druh v naší nabídce) , Maraval 74, Vignols 43, Precose Migoule .